Kdo jsem

Těhotenství 

Má dulí cesta začala, když jsem otěhotněla v roce 2020. Předtím jsem hodně cestovala a nejvíce času jsem strávila v Jižní Americe, v Kolumbii a Ekvádoru, kde jsem měla možnost okusit místní šamanské tradice a medicíny. Pár měsíců po návratu domů jsem otěhotněla a začala má cesta zjišťování informací o přirozených porodech. Jsem člověk, který naslouchá intuici a přála jsem si rodit doma. Měla jsem hrozného gynekologa. Jednou, když jsem mu sdělila, že bych si přála rodit doma, tak se na mě podíval, jako na blázna a pronesl větu "Vy snad chcete zabít své dítě!?" Naštěstí jsem v té době studovala jogu a ájurvédu, a s učitelem z kurzu jsme se domluvili, že se po prvním trimestru přestěhujeme za ním do jogovo- ajurvedskeho ašrámu. Měla jsem tam denní režim, což zahrnovalo 3xdenně čerstvé vařené jídlo(které jsem vařila), cvíčení, chození na procházky, studium jogy, ajurvedy, bhagavadgíty. Všechny roviny jak fyzickou, psychickou tak i duševní jsem měla naplněné. Naučila jsem se tam vařit dle principů ajurvedy, pečovat o své tělo, které se každým dnem rozrůstalo a to abhayangou (mazání teplým olejem), cvičením těhotenské jogy a Tai-chi . Zároveň jsem byla v kontinuální péči porodní asistentky. V té době jsem se domnívala, že dula a porodní asistentka je jedno a to samé, akorát bez papíru. (To jsem se mýlila :-D) tak jsem péči duly nevyhledala. Teď zpětně to hodnotím, že by mi její péče velmi pomohla...

Porod

Plánovala jsem domácí porod. Bříško rostlo a pomalu se schylovalo k porodu. Žádné poslíčky, ani jiné známky připomínající příchod porodu jsem u sebe nezaznamenala. Den před porodem jsem dochystala pár věcí, co byly potřeba. Namíchala jsem si šicí bylinky a intuitivně jsem si uvařila maliníkový čaj. Na druhý den ve dvě hodiny ráno jsem pod sebou cítila mokro a ona pomalu odtékala plodová voda. Po domluvě s porodní asistentkou jsme jeli do porodnice, kde jsem cítila vnitřní sevření a strach z toho, že průběh porodu nebude v mých rukou. V této chvíli bych ocenila dulu u svého porodu, která by mě navedla zpět k Sobě a dodala by mi důvěru a pocit bezpečí. Asi po 12 hodinách mi praskli vodu a malý byl do půl hodiny na světě. Apgar skore měl 10/10/10 po dvou hodinách kůže na kůži jsme jeli zpět domů. Byl to tzv. ambulantní porod. 

Šestinedělí

Šestinedělí  jsem měla krásné. Měli jsme tam svůj prostor, já, muž a syn, kde jsme se mohli sžívat, aniž bychom se museli starat o něco jiného. Žití v komunitě má své výhody. Každý den totiž bylo uvařeno 3x denně čerstvé, teplé jídlo, podpora ostatních, kde jsem si dovolila opravdu nic nedělat jen se ladit na nový život, rodinu, na novou roli Matky a na syna. Dva týdny po porodu jsem se naučila masírovat syna (vydrželo nám to do dvou let, každý den) a pokračovala jsem i v abhayanze ( mazaní teplým olejem, který zklidňuje mysl a tělo, vyživuje a prohřívá, což je po porodu velmi důležité, aby se žena držela v teple).  

Porodem to nekončí, ba naopak. Začíná nový život s čerstvě narozeným miminkem a je potřeba, aby se i žena o sebe dobře starala. Celých deset měsíců nosila pod srdcem dítě, dávala mu vše, co potřebovalo. Je důležité, aby žena po porodu nabrala zpět svou sílu a vitalitu. 

Terapeutický kurz Sound work s Aničkou Nuewirthovou a Wolfgangem Mastnakem